Country Maringotka

Přátelé a kamarádi a příznivci Country maringotky. Mám ještě potřebu Vám sdělit, jak to já osobně mám s Maringotkou, tedy se svým „dítětem“. V roce 2015 - 3. července jsem pozval dva kamarády k maringotce na cyklostezce v Brné, kde měla kamarádka a kantýnská z divadla (Martina) pronajatou maringotku. A když se o tom zmínila, tak mě to nadchlo, a že jí budu pomáhat. A pozvu hudebníky. Úplně poprvé to byli Hombre a Fany. Ale pozor - oni vůbec netušili, že se tam sejdou. Byl to tenkrát krásný večer, navíc se Svijanskou jedenáctkou. A padlo rozhodnutí si to zopakovat. Hombre pozval Robina Brauna (Katalog) a já Karla Poláčka (Bluegrass Hoppers a Fešáci). Připravil jsem plakáty, nazval jsem to COUNTRY MARINGOTKA, a 17. 7. 15 to byla jakási první. Časem se spoluhráči střídali, ale Karel byl stálice a nic nevynechal. Tak jsem došel k názoru, že by to mohlo být jamovaní s legendou Karlem Poláčkem. Mezitím jsme se přestěhovali do dnešního Moto Garage Clubu (dříve VŠ Bar). Přežili jsme tam dvě zimní sezóny a následně přešli do Korbelu. Letní Maringotky se pod dvou sezonách přestěhovaly do Cyklokempu Loděnice, kde jsme zůstali dosud. Zimní jsem ukončil proto, že zaměstnanci restaurací nemají zájem na zisku, ve 23 hodin se zavírá hospoda a oni nedostanou přesčas zaplacený, a například Panky na suchu nemůže hrát. Tak padlo z mé strany rozhodnutí, ukončit zimní hraní nadobro, ačkoliv se to lidem moc nelíbilo a sami iniciativně hledali nové zázemí. To byla už 45. Maringotka. V květnu jsme opět začali, a na září vycházela 50. Maringotka. Na tu jsem soustředil pozornost s tím, že oznámím konec Maringotek. Již dlouho jsem cítil, že to nemá náboj, jak se říká KOULE. A viděl jsem i na Karlovi, že ho to už moc nebaví. Nikdy jsme o tom ale spolu nemluvili. No a přišla zmiňovaná Padesátá, Karel dostal cenu města za přínos v kultuře a propagaci města. A za to velice děkuji naší kamarádce, tč. Primátorce města, Věře Nechybové. A tam se již mezi lidmi proslýchalo, že chci končit. Neuměl jsem jim to říci do očí, v té krásné atmosféře jubilejní padesáté Maringotky. Ale cítil jsem uvnitř v sobě, ŽE MĚ TO OPRAVDU NEBAVÍ, že se raději v pátek seberu a pojedu na vandr. Uvažoval jsem o předání žezla někomu jinému. Přešla zima a přišla 51. Maringotka. Jel jsem s dost smíšenými pocity do Brné, a nezklamal jsem se. Ještě ten den jsem učinil rozhodnutí, že už mě to opravdu nebaví a nenaplňuje. Kdo viděl na YouTube videa ze starších „Marín“, tak to jistě pochopí. Nemám zájem udržovat „moje dítě“ na přístrojích a kapačkách za každou cenu. Maringotka účel splnila. A můžu být hrdý na to, že mě tahle parta hudebně doprovodila do 51. symbolické zakončovací Maringotky. Děkuji Vám všem. Petr Berounský - ViKi -16. května 2019.